Tomáš Houška

Bude to film o zpustošené krajině, podzemních kanálech, bandách hrdlořezů?

To sou kulisy. Film je o mladých lidech, jejich ambicích, vztazích, láskách i podrazáctví. O životě. Jste hned moudřejší, že jo?

No dobře, bude to temné, brutální, praštěné... a co ta historii evokující jména?

Příběh je vypůjčený z historie, ale žili ho překvapivě taky mladí lidé. Jan Lucemburský byl v době, kdy se stal králem dokonce ještě mladší. A navíc přijde mi dobrodružné, že ten příběh se mohl stát kdykoli. V historii, dneska, za sto let. Protože tam nejsou důležitý kulisy, ale lidi - a neřikejte mi někdo, že lidi se od tý doby změnili. Ten náš se odehrává někdy tak v půlce tohodle století. Docela šílenej svět.

Proč zrovna král Jan, sci-fi prostředí, cyber-punk...?

Jsou to věci, který mě bavěj, chce se mi o nich vyprávět.

Kde se film točil? Slyšel jsem, že když jste s Tomáše Vorlem chystali Gympl, chodili jste po nocích s partou writterů graffiti a honičky s policií zažili na vlastní kůži. V Labyrintu jste herce na tři týdny nahnal do podzemního bludiště středověkých chodeb pod Znojmem a traduje se vyprávění vyprávění o osvětlovači ztraceném v chodbách... bylo natáčení Blood Age krvákem?

Točili jsme v maličkym ateliéru s naprosto minimalistickym zázemim a minimálnim štábem. V naprosto geniální atmosféře, cejtil jsem se, jak když mi na tři tejdny nabobtná rodina. Za 17 dní jsme stihli 35 hodin materiálu. Část filmu jsem stál i za kamerou, vlastně to byly tři tejdny neuvěřitelnýho svistotu, skoro jsem nespal a jed jsem často během natáčení, protože jinak se to prostě nedalo stihnout. Naštěstí jsem to tušil předem, tak jsem si všechno nakreslil, protože jinak se to nedalo udělat. Šílený to muselo bejt i pro herce, protože ať jsme točili cokoli, stále jsme byli na maličké ploše před modrou stěnou, takže imaginace musela cvakat na plné obrátky. A krvák to vlastně byl taky, je tam několik akčních obrazů, někdy jsou to rvačky tělo na tělo - a se zbraněma v rukách. A to - zvlášť když je na place spousta herců, musí být každý pohyb přesně v pravý okamžik, jinak je zle. Jedna bojovnice to nepochopila a napíchla se na meč. Takže krev, záchranka... chvíli to vypadalo zle. Naštěstí to dopadlo dobře. Uvidíte to ve filmu v přímym přenosu. Ale kdy, to neprozradim. Prostě jedna ta řežba a stříkající krev jsou reál.

Je to hraný nebo animovaný film?

Obojí, je to film, kde se skuteční herci pohybují ve virtuálním světě. Blood age jde přitom nevyšlápnutou cestou. Nesnažíme se předstírat skutečnou realitu. My tam vytváříme svojí realitu. Divákovi bude jasný, že jsme v iluzi, stejně jako to natrvdo přiznával třeba Karel Zeman. Samozřejmě používáme jiný prostředky, než který měl k dispozici on, ale tou myšlenkou - udělat vlastní fiktivní poetickej svět - je asi nejbližší reference.

Blood age je na český film hodně zvláštní název.

Je to archaickej obrat, česky něco jako "Čas vznešené krve". Čimž evokuje jednak středověký inspirace, jednak nějakou tu sřelbu a řezání hlav v ději. ...jo, že je to anglicky? To přišlo samo. Naši diváci vyrostli na komjútrovejch hrách a je úplně jedno, z který země jsou. Má to samozřejmě výhodu, nemusíme název překládat, až ho budem promítat za hranicema. Ale vážně: Je pro generaci, který jsou nějaký ty hranice úplně ukradený, která mluví slengem, kterej je stejně napůl anglicky. Je to svět multiplayerovek a jejich hráčů.

Ondřej Mataj alias Jan

Připravujeme

Lenka Jurošková alias Eliška

Připravujeme

Gabriela Benešová

Připravujeme